" Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv "

Kapitola třetí - není nad normální rodinku

30. prosince 2013 v 16:37 | Pallandra |  Za obzorem



,,Blbečku! Ani nevíš, jak jsi mě vyděsil.'' Vykřikla jsme na toho idiota, který se křenil jako blázen. ,,Lottynko, kdyby jsi se jen viděla... '' Paulovi stačil jediný pohled na mou tvář a propukl v hurónský smích. Super, ten mi ještě chyběl. Teď můžu počítat s tím, že se mi bude můj milovaný bratránek celý zbytek cesty posmívat. Jen doufám, že to neřekne Derekovi, to bych se už mohla jít rovnou zahrabat. Přezdívka 'Barbie' by byla v okamžiku zapomenuta a nahradilo by ji... Raději ani nechci vědět co!

Úkosem jsem se podívala na Paula. Ten už se naštěstí přestal smát a pomalu se zvedal ze země, na které během svého výbuchu skončil. Teď stál naproti mě se svým typickým úšklebkem. ,,Doufám, že ses pobavil.'' Pronesla jsem kousavě, ale bylo to jen hrané. Na něj se prostě člověk nedokáže zlobit.

,,Puntíku, snad se na mě nezlobíš. A než mě začneš prosit na kolenou, slibuji, že tě neprozradím.'' Já si oddychla. ,,Díky. A asi nemá cenu žádat tě, abys mi...'' ,,Přestal říkat puntíku?'' Přerušil mě. ,,Ne, to opravdu nemá.'' Mrkl na mě a podíval se na display svého mobilu. Já jen zaúpěla při představě, jak dlouho jsem mohla strávit 'procházkou' v tomhle lese. Snad mě Derek nevykostí. Ou, to by asi nebylo moc příjemné. Pak by mě ještě složil zpátky, aby mi mohl dát kázání, na které by předtím úplně zapomněl. Ale já opravdu nepotřebuju poslouchat, kdy mám chodit domů.

Paul už na mě čekal u cesty. Moment, vždyť byl ještě před chvilkou vedle mě. Nenávidím upíry a jejich vražednou rychlost. Zajímalo by mě, jestli se dá do někoho nabourat. Víte, co myslím? Když proti sobě třeba budou utíkat dva upíři, kteří nebudou vědět o tom druhém? Zajímavá myšlenka.

Bratránka už asi nebavilo stepování v lese uprostřed noci. ,,Jdeš?'' Houkl na mě a netrpělivě podupával nohou. A mně teprve teď pořádně došlo, že stojí u cesty. Bože, prosím, řekni, že nebyla celou dobu vedle mě, to bych byla úplný ztracený případ. Kam se na mě hrabou ostatní s historkami, jak se ztratili v hlubokém lese. Houby, já nedokážu najít cestu domů, i když stojím pár metrů od ní!

S tímhle mizerným pocitem jsem se pomalu vydala za Paulem. Ten, jakoby věděl, na co myslím, se opět křenil jako blázen. Dělá v mé přítomnosti vůbec něco jiného, teda kromě záchvatů smíchu na můj účet? Nad tím raději nebudu přemýšlet.

,,Jak ses celou dobu měla, puntíku?'' Drahý příbuzný šel vedle mne s rukama v kapsách, jeho pohled byl soustředěný na špičky vzdálených stromů. Hmm, až zakopne, bude to jeho věc, já se budu maximálně smát.

,,Zničení chemické laboratoře, totální destrukce fyzikální učebny a následné vyloučení ze školy. Normálka, znáš to...'' Řekla jsem jakoby nic a sledovala jeho reakci. Bratránek se začal smát už při prvních několika slovech. ,,Perný rok, co? Můžu být jen rád, že nejsem jeden z tvých spolužáků, ti musí trpět...'' Myšlenku nechal vyznít do prázdna. ,,Spolužáky ani školu mi nepřipomínej, Derek mi zařídil, že zítra nastupuju. Dokonce ani nevím, na kterou střední mě hodil. Ale jakoby na mém vzdělání záleželo.'' Zamumlám potichu a sleduju své boty, jakoby najednou začaly být zajímavé.

,,Najde se vůbec nějaký předmět, který tě baví?'' Paul mě pozorně sleduje, asi ho tahle odpověď zajímá. ,,Možná...Jazyky nejsou k zahození, a trochu mě baví i historie, teda pokud nám ji nevypráví nějaký vypatlanec.'' Řeknu trochu zadumaně a dál pozoruju svoje boty. ,,Ty a historie? Tak to bych nečekal. Máš oblíbené období?'' Nakrčím obočí. ,,Snad antika a středověk, nevím.'' Konečně odtrhnu pohled od svých bot a vzhlédnu. Páni, my už stojíme před domem. Snad rodiče už spí, nemám vůbec náladu na nějaké kázání.

Opravdu nemám šťastný den, protože v momentě, kdy jsem vkročili do dveří, se rozsvěcuje světlo v obýváku a ozývá se rádoby vážný hlas mého otce. ,,Jdeš pozdě, mladá dámo.'' Paul se na mě významně podívá a dá si prst na ústa. Oplácím mu úšklebek a vstupuji do jámy lvové. V obýváku sedí i Tami, s nevzrušeným výrazem si čte knížku. V momentě, kdy vejdu, vzhlédne, odloží ji na vedlejší stolek a mile se na mě usměje. Derek se na ni mračí, asi očekával podporu. Ale ani klidné chování jeho partnerky mu nebrání pokračovat v předem nechystaném monologu.

,,Kdybych tě neznal, řekl bych, že jsi byla venku s nějakým klukem...'' Při těch slovech se Tami usměje a začne kašlat, nejspíš si všimla Paula. ,,Ale jelikož tě znám, drahá dcero, jsme si naprosto jistý tím, že jsi se ztratila. Víš, jak je to od tebe nezodpovědné? Mohla jsi potkat nějakého psychopata a my bychom tě dostali zpátky po kouskách, v tom lepším případě. V tom horším bych tě asi musel vykopat někomu ze zahrádky...'' Pokračoval táta klidně dál, jakoby ho máma ani nepřerušila. ,,Drahý otče,'' ,,Notak, víš, že nenávidím oslovení otec!'' Hraně se na mě mračí, ale já pokračuju dál. ,,Jak jsem chtěla říct, drahý otče, hluboce se ve mě mýlíš.''

Pomalu sklouznu do nejbližšího křesla a vychutnávám si Derekův zděšený výraz. Tohle by chtělo fotku! Neváhám a udělám psí oči na Tami, která ihned pochopí, co chci. Ze stolu vezme svůj mobil a zachycuje pohled táty. Ten si ani nevšiml, že na něj byl právě pořízen kompromitující materiál, jen na mě dál vyjeveně zíral.

,,Cože? asi jsem tě špatně pochopil...'' Propukl v hurónský smích. ,,Myslel jsem,.. Zdálo se mi,... že jsi říkala... že jsi byla venku s nějakým klukem!'' Podařilo se mu říct mezi záchvaty smíchu. Ten ho ale brzy přešel, když pohlédl na mou vážnou tvář.

,,Jak-jak-jaktože o tom nevím?'' Podaří se mu konečně vykoktat. Tami se zkušeně chopí situace. ,,Kdyby sis z ní pořád neutahoval a bral ji alespoň někdy vážně, bylo by ti to jasné.'' S mámou jsme si vyměnily pohled 'je to naprosto jasné, nechápu, jaktože si toho někdo nevšiml' a já se dál kochala scénkou přede mnou.

Tentokrát se Derek obrátil na svou partnerku. ,,Ty ho znáš?'' Vykvikl a začal ji provrtávat očima. ,,Jistěže.'' Řekla klidně Tami a naklonila se pro rozečtenou knížku.

Ještě ho trochu podusíme, zkusíme nějakou nevinnou poznámku. ,,Už jsi slyšel o tom, že budou volit nového prezidenta? Ten starý se totiž...'' Nestihla jsem ani doříct větu a Derek mě dneska už po několikáté přerušil. ,,Nesnaž se zamlouvat, chci vědět všechno o tvém mladíkovi.''

Máma vykoukla zpoza knížky, na tváři rodičovský výraz. ,,Drahý, ale takhle to už nechodí. V moderní době je samozřejmostí, že se přítel představuje až někdy před svatbou, tedy pokud k ní vůbec dojde, a i v tom případě si můžeš říkat, jak slušní jsou. Většina mladých lidí prostě jednoho dnes odejde z domu...''

Při slově 'odejde' sebou hlava rodiny škubla a zhroutila se na zem. Z předsíně vyšel Paul a pobaveně sledoval scenérii, která se mu naskytla. Já s Tami, téměř mrtvé smíchy na křeslech a Derek zvedající se ze země. Já se chopila situace. ,,Tati, tohle je kluk, se kterým jsem byla celý večer venku.'' Derek mi věnoval naštvaný pohled. ,,To jsi mi nemohla říct, že jsi byla venku se svým bratrancem?'' Nasupeně prohlásil a vrhal na nás tři naštvané pohledy. ,,Kdybys ji neprovokoval, nemusela by hrát tuhle frašku.'' Oplatila mu to máma a kývla na mě, abych už šla.

To mi nemusela říkat dvakrát, s přáním dobré noci jsem vyběhla do svého pokoje. Ještě ve chvíli, kdy jsem se chystala jít si lehnout, jsem zespod slyšela přidušené hlasy, nejvíce ale vynikal ten nadávající Paulovi a Tami, aby si z něj nedělali blázny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama